Litr benzínu už stojí 42 korun, nafta podobně. Další růst cen se dá čekat. Zdražování plynu ucítíme v dalších měsících, jistě se promítne do gigantické březnové inflace. To ale není všechno. Ve hře je i varianta, že ropa a plyn nebudou vůbec. Pokud tak Putin, který se dostává pod stále větší tlak, rozhodne.

Vláda se tváří, že i v takovém případě je vše v nejlepším pořádku. Že má vše pod kontrolou, že máme dostatečné zásoby. Opak je pravdou. Nemáme nic pod kontrolou. Zásoby plynu máme na měsíc, ropy na tři. A co potom?

V zásobování plynem a ropou jsme fatálně závislí na Rusku. Jakkoliv se nás nový ministr průmyslu Jozef Síkela snaží přesvědčit o opaku. Pokud by vypadl tok ropy nebo plynu z Ruska, jsme nahraní. Vznikl by obří problém a masivní propad ekonomiky, který by pocítil každý z nás.

Teď můžeme cítit uspokojení při pohledu na fronty Rusů před bankomaty. To nám ty sankce pěkně zapůsobily. Ale velmi rychle se mohou Rusové smát nám. A Putin šel do nesmyslné války jistě i s myšlenkou, že drží Evropu energeticky v hrsti. Samozřejmě i Čechy, ale na ty asi v té chvíli moc nemyslel. Což nečiní náš problém menším.

Lidé z vlády se nyní hlavně starají o to, aby se nešířily poplašné zprávy. To je na jednu stranu pochopitelné. Na druhou stranu, není to jejich hlavní úloha. Nejsou soukromá firma, která marketingem a „nekomunikací“ přikryje kde co. Jsou vrcholnou veřejnou institucí, mají informovat pravdivě, ne vytvářet informační pěnu.

Ministr průmyslu koncem února na tiskové konferenci ohlásil, a následně nechal vyvěsit na webu úřadu, že máme dostatečné zásoby plynu i ropy. Mezitím dostaly firmy se státní účastí, které mají co do činění s přepravou a skladováním těchto surovin, „mediální klid“. No, kdyby měli nějaké dobré zprávy, asi by se s nimi, jak napovídá logika, pochlubili.

Klíčový problém nejsou zásoby, které evidentně máme. A přes které tudíž vláda hraje komunikaci. Problém je dovoz.

Podle tiskového sdělení vyvěšeného na stránkách ministerstva míří do Česka 99 procent plynu z Německa. Jaksi už není ve zprávě uvedeno, že Německo je zcela závislé na dodávkách ruského plynu. A že takzvaný „německý“ plyn je v zásadě ruský.

Ministr průmyslu by měl nyní lítat všude možně, aby Česku skutečně zajistil plyn a ropu v případě ruského trucu. Dělá to? Nevíme o tom nic. Zatím to vypadá, že jenom lakuje skutečnost na růžovo. Nové vládě by velmi prospělo, kdyby začala lépe komunikovat s veřejností, je to zatím její velká slabina.

Češi si možná myslí, že v létě by nebyl výpadek plynu takový problém. Topit nebudeme, pojedeme k vodě. Ale dvě třetiny plynu spotřebují průmyslové podniky. Výpadek dodávek by znamenal omezení výroby. Bude vláda opět, jako za covidu, kompenzovat příjmy lidí, kteří zůstanou doma? Ministr financí Zbyněk Stanjura se teď netváří, že by chtěl někomu něco kompenzovat. Ale situace se může změnit.

S ropou je to podobný příběh. Ano, máme zásoby na tři měsíce. Ale co potom? Větší objemy ze západní větve ropovodu, takzvané IKL, nemáme nasmlouvány. A kdyby Rus vypnul kohoutky, ani nenasmlouváme. V ropovodu TAL vedoucím od Jaderského moře primárně do Německa má česká přepravní firma Mero jen pětiprocentní podíl. To není proti Němcům velká síla. Navíc, Unipetrol, který z ropy vyrábí paliva, patří Polákům. Turów se nám může vrátit jako bumerang.

Jestli se Ukrajinci budou bránit s vervou jako dosud, a pánbůh jim to přej – nikdo jiný, než on jim nepomůže – Putin se bude dostávat pod stále větší tlak. Jaderné zbraně nepoužije. Snad. Nevíme to jistě, jeho diagnózu neznáme. Ale víme jistě, a on také, že na rozvrat v Evropě mu velmi dobře může posloužit plyn a ropa.